V jakém stádiu je teď most?

Od konce května se dá přejít suchou nohou! Posunuli jsme se do přípravy poslední části nosné konstrukce uprostřed řeky, mezi pilíři v řece už vyrůstá provizorní lešení. Nyní bude probíhat montáž podpůrné konstrukce pod bednění, přes léto se bude vázat betonářská výztuž a samotná betonáž mostu proběhne na konci léta. Most je šestitaktový a nosná konstrukce mostovky se betonuje po jednotlivých taktech, vždy od opěry k pilíři a kousek za něj. Poslední šestý takt stojí právě uprostřed řeky. Na podzim nás pak čekají finální dokončení a práce na okolí. Hotovo by mělo být na jaře 2026.

Váš návrh odkazuje na tradici pražských obloukových mostů a kubismus. Jak vznikla vize jeho tvarosloví?

Most vznikal od začátku v dialogu mezi mostaři a architekty. To je docela klíčové. Všechno jsme řešili společně. V rámci architektonické soutěže jsme si udělali poměrně pečlivou rešerši pražských mostů. Všechny mosty na Vltavě, jako je Hlávkův most, Štefánikův, Čechův, Karlův, snad jen s výjimkou vyšehradského železničního mostu, mají hned několik společných jmenovatelů, ačkoliv vznikaly v rozdílných obdobích od gotiky až po funkcionalismus. Jsou to obloukové mosty, tudíž mosty bez konstrukce nad horní mostovkou, a pilíře mají v řece na celou šířku mostovky. To je docela zajímavý prvek, most pak z různých úhlů pohledu působí různě – subtilně i mohutně zároveň. A právě na tyto principy jsme chtěli navázat. Tvar do určité míry určilo také prostorové umístění na jednotlivých předpolích. Někde jsme se museli s pilíři trefovat do poměrně úzkých prostor, ale nahoře pod mostovkou jsme potřebovali širší plochu. Z toho pak vznikl trochu jiný tvar pilířů na březích, které vypadají jako jehlany. Celkově mám ale pocit, že si to místo o kubistický tvar řeklo samo. My jsme jen zapisovali různé možnosti a všechny souvislosti celého pražského soumostí.

Na podobě tohoto prostoru pod mostem se podílel výtvarník Krištof Kintera. Jak vznikla a probíhala tato spolupráce?

Mezinárodní architektonická soutěž, ze které vzešel náš vítězný návrh mostu, byla dvoukolová. Prvního kola se zúčastnilo 45 týmů, do druhého kola postoupilo 7. Třebaže jsme na začátku pracovali především na návrhu vlastního mostu a soutěž byla zadána jako běžná infrastrukturní dopravní stavba, uvědomili jsme si, že se pohybujeme v městském prostředí, a to zvláště díky tomu, že byla vyloučena individuální automobilová doprava. Okamžitě jsme tedy věděli, že chceme pracovat s výtvarníkem. Oslovili jsme různé české i zahraniční umělce, až jsme se přes společného kamaráda spojili s Krištofem Kinterou. Ten od nás dostal volnou ruku a vyplatilo se to. Krištof místo velmi dobře nacítil a vybral místa, která jsme potřebovali řešit.

Podolská strana nabídne arénu pro pořádání nejrůznějších kulturních akcí, programů pro dětí, autorských čtení nebo divadelních představení. Najdete tam stánek s občerstvením, autorské sochy od Krištofa, amfiteátr, lezeckou stěnu i převlékárny a toalety schované do opěry mostu. Plavci mohou využít nové schůdky do Vltavy, na kterých se bude i pohodlně sedět. Z mostovky budou zavěšené lustry doplněné sochami. Vše je na pomezí mezi sochou a designem.

Na zlíchovské straně pak vznikne botanická zahrada veřejného osvětlení. Krištof sbíral několik let lampy veřejného osvětlení z desítek zemí z celého světa. Ty budou opatřené cedulkami. Máme třeba lampu z Vatikánu, z ukrajinské Buči nebo legendární lampu z bulváru Champs-Élysées z Paříže. To vše bude doplněné o sadové úpravy od Zdeňka Sendlera.

Dvorecký most ukazuje Prahu v nových souvislostech. Dosud nikdy jsme jako chodci nemohli vidět v jednom pohledu Vyšehrad, Emauzské opatství s klášterem a Pražský hrad. Je to unikátní, samotná procházka po mostě bude příjemným zážitkem.

Mohl byste vypíchnout nějaké technologické zajímavosti mostu?

Most je tvarován jako bílá vstupní brána do města. Konstrukčně se jedná o šestipólový trámový most komorového průřezu z předpjatého železobetonu s délkou nosné konstrukce 331,6 metru. Výškové umístění konstrukce mostu splňuje podmínku jednoho metru nad hladinou povodně z roku 2002. Dva pilíře stojí ve vodě, ostatní na pevnině. Most na první pohled klame tělem. Při pohledu z řeky působí konstrukce velmi štíhle až subtilně, při bočním pohledu z pevniny naopak hmotnějším dojmem. Dvojí úhel pohledu způsobují dva pilíře, které se rozpínají po šířce celé mostovky. Toto dvojí čtení mostu při různých pohledech mám moc rád.

Také si myslím, že se jedná o jeden z posledních mostů v tomto rozsahu, který vznikl přímo na místě. V budoucnu budou jednotlivé segmenty spíše dováženy na místo stavby, kde se sestaví. Je to opravdová rukodělná práce. Její otisk najdeme třeba na betonu, ten se lil do formy z nehoblovaných prken. Unikátní jsou také tvary každého jednotlivého pilíře – jednak jsou různě vysoké, jednak jsou vždy trochu jinak řešené v detailu.

Jak budou vypadat chodníky pro pěší a cyklostezka?

Most je široký 16,5 metru a vozovka má něco málo přes 7 metrů. Na mostě je obousměrná tramvajová trať pojížděná autobusem a IZS. Chodníková křídla jsou tedy poměrně široká, minimálně 4,5 metru na každé straně. V rámci nich je vždy řešená také cyklostezka.

Součástí projektu je návrh nové tramvajové a autobusové zastávky. Budou mít také nějakou speciální podobu?

Nakonec ne, ale chvíli jsme o tom uvažovali. Most je celý bílý, zvažovali jsme tedy, že bychom i zastávky mohli pojednat v netradiční bílé barvě. IPR Praha nám to ale nedoporučil – a je to dobře. Využili jsme tedy standardní nový městský mobiliář od designérů Olgoj Chorchoj.

Jak bude vypadat napojení Žlutých lázní na most? Teď jsou k němu otočené zády.

Od samotného začátku pro nás bylo velmi důležité nejen to, jak most vypadá, jaký má design a provedení, ale i to, jak se dotýká břehů – jak se na něj nastupuje a jak komunikuje se svým nejbližším okolím. Žluté lázně mají nyní směrem k Dvoreckému mostu otočené skladové prostory, to se ale změní. Společně s jejich provozovatelem jsme se dohodli na tom, že vznikne jeden nový vstup právě od mostu a druhý od zastávky Dvorce, naopak zanikne nynější centrální vstup. Musím přiznat, že jsme byli velice mile překvapeni v jak pozitivním duchu se naše jednání se Žlutými lázněmi neslo, vyšli jsme si vzájemně vstříc. Všichni cítíme potenciál v novém veřejném prostoru pod mostem.

Kdo bude areál pod mostem provozovat?

To se teď řeší. Veřejný prostor pod mostem potřebuje správce, jak po technické stránce, tedy úklid a opravy, tak po programové a provozní stránce. Některé prvky mají status uměleckých děl a budou spadat pod Galerii hlavního města Prahy. O technickou správu se budou starat asi Technologie hl. m. Prahy nebo právě Žluté lázně.

Na pozemku dříve sídlila skautská vodácká skupina. Co se stane s jejich objektem?

Jde o dětskou vodáckou skupinu ŠÁN, která se sem po dostavbě mostu znovu vrátí. Jejich klubovnu jsme také navrhovali. Vycházeli jsme přitom z tvarosloví starých poetických stavbiček, inspirovala nás třeba dřevěná loděnice Českého Yacht Klubu. Černá stavba s bílými okny je navržena v kontrastu s bílým mostem. Bude postavena z dřevěných prken, která používáme na bednění mostu, jen bychom je rádi opálili. Černá opalovaná prkna se budu opakovat i na vstupu do Žlutých lázní.

To vypadá, že se z jednoho mostu stala proměna celého širšího území.

Je to takový malý nekonečný příběh. Samotným mostem naše práce nekončí. Na smíchovské straně vzniklo nové trojúhelníkové náměstíčko mezi zástavbou Trigemy na Lihovaru a mostem, takže jsme se pustili do urbanismu, návrhu sadových a povrchových úprav a výběru materiálů. V území, kudy vede estakáda přes železnici ke zlíchovskému kostelíku, chybělo doposud cyklistické propojení, čímž nám přibyl návrh ještě jedné pěší a cyklo lávky. Na zlíchovském nábřeží dnes stojí stará benzínová pumpa, kde se nám podařilo s majitelem vyjednat vzorovou přestavbu pumpy na kavárnu. Samoobslužné stojany a nabíječky na elektromobily zůstanou, ale nově tu najdete i gastro provoz, který bude navazovat na naši zahradu světel.

Na jakých mostech dále pracujete nebo jste pracovali?

Zúčastnili jsme se soutěžního dialogu na železniční most na Výtoni, kde jsme nepostoupili ani do druhého kola. Naopak třetí místo jsme získali v soutěži na lávku v Hlásné Třebáni. Nedávno jsme dostavěli také lávku na Rajské zahradě. Teď stavíme silniční most do Berouna. Takže mostům a lávkám se docela věnujeme. Podolí ale také velmi dobře známe, navrhovali jsme tam několik vilových domů. Já tam shodou okolností sám bydlím, takže se moc těším, až bude všechno hotovo a osobně budu rád pod Dvorecký most chodit.