Ve 20. letech, kdy Eugen Rosenberg studoval architekturu, se modernistické tendence teprve postupně prosazovaly. Kdo měl o architekturu skutečný zájem a chtěl se seznámit s moderními proudy, navštěvoval přednášky jejich průkopníků, pokrokových architektů. Právě tak Eugen Rosenberg poznal Le Corbusiera, architekta samouka, který se postupně proslavil svými neotřelými myšlenkami. Díky zájmu mladého Rosenberga o nové přístupy a jeho průbojnosti se mu podařilo dostat i na stáž do Paříže, kde mohl strávit celý rok 1929 po boku Le Corbusiera v jeho ateliéru. Rodák z Topolčan je uváděn dokonce jako spoluautor některých Le Corbusierových staveb, především vily Savoye v Poissy u Paříže.

Klobouky v Bubnech

Ve vlastním ateliéru se Rosenberg, který se po pařížské stáži učil i na AVU u Josefa Gočára, začal specializovat na luxusní činžovní domy. A dva z nich navrhl i bratřím Böhmům v Antonínské ulici, na místě jejich bývalé rozlehlé továrny na klobouky, které tehdy byly nezbytnými módními doplňky. Továrna stávala v Bubnech, na kraji dnes už bývalého nákladového nádraží, kde má v následujících letech vzniknout celá nová čtvrť. Když ve 20. letech přestěhovali kloboučnickou výrobu do Nového Jičína a pozemky prodali, vyrostla na uvolněném místě slavná budova Elektrických podniků, jeden z funkcionalistických klenotů Prahy. A nejen ta, ale i celý blok domů mezi ulicemi Antonínská, Bubenská, Pplk. Sochora a Farského. Regulační plán zpracoval Josef Gočár a právě on také Böhmům doporučil Eugena Rosenberga, svého bývalého žáka. Ten jim na dvou parcelách, které si bratři v bloku nechali, navrhl jedny z nejpropracovanějších činžovních domů své doby v Československu.

Elektrické domy

Domy č. 4 a 6 v Antonínské ulici se řadí mezi tzv. elektrické domy. Šlo vždy o činžovní domy v blokové zástavbě, převážně s rozlehlými byty s velkou halou a pokoji do ulice i do vnitrobloku. Takový půdorys znamená, že vnitřní část bytu je poměrně tmavá. Aby vzbudili zájem i náročných nájemníků, kompenzovali architekti tuto nevýhodu kvalitními materiály a co nejmodernějším technickým vybavením bytů. Elektrické domy měly ve své době (tyto dva byly dokončené v roce 1936) výjimečnou elektrickou kuchyň, elektrický ohřev vody i topení nebo moderní společnou prádelnu.

Vedle propracovaných interiérů bytů jsou pro elektrické domy typická také velká pásová okna a hodnotné materiály na fasádě i ve vestibulech. Domy v Antonínské ulici se pyšní i jedním unikátním prvkem, elektricky vytápěným květinovým oknem, které má každý byt vedle balkonu do ulice. Ty ozvláštňuje ještě perforované zábradlí. Vzhledem ke své orientaci na jih dostaly domy také vnější vyklápěcí žaluzie, přičemž u domu č. 4 jsou stále zachovány v původním stavu.

Z Prahy 7 na Gatwick

Eugen Rosenberg měl jednu pro architekty klíčovou schopnost: dokázal totiž zaujmout klienta a nadchnout ho pro svá řešení. Jen v katastru Holešovic se mu za čtyři roky podařilo postavit šest funkcionalistických bytových domů, které přispívají k již tak bohaté architektonické rozmanitosti Holešovic i celé Prahy. Další dva jeho domy najdeme v centru města, v ulicích Štěpánská a Ve Smečkách, propojené Štěpánskou pasáží s mnoha dochovanými původními prvky.

Na Praze 7 je Eugen Rosenberg autorem domu na třídě Milady Horákové s číslem 56, taktéž s množstvím původních prvků, včetně vybavení známé Erhartovy cukrárny, která je také Rosenbergovým dílem. Dále navrhl dům na adrese Letohradská 52 se stejným perforovaným zábradlím, jako mají domy bratří Böhmů, a Schnirchova 29 s malými byty pro firmu dovážející anglické motocykly Ariel. V dolních Holešovicích pak projektoval dům U Průhonu 16 s velmi originálně členěnou fasádou.

Kvality Rosenbergových domů potvrzuje i to, že celá polovina z nich je chráněna jako kulturní památka. Je velká škoda, že jeho další čtyři stavby, navržené roku 1938, se už nepodařilo kvůli nacistické okupaci zrealizovat. Pro svůj židovský původ Eugen Rosenberg na jaře 1939 odletěl do Londýna, kde s dalšími dvěma kolegy založil architektonické studio YRM – Yorke, Rosenberg, Mardall. Soustředili se převážně na velké veřejné budovy, nemocnice, školy či letiště. Za působení Eugena Rosenberga studio navrhlo například londýnské letiště Gatwick, části Lutonu i Stanstedu a na počátku nového tisíciletí se pak jejich nástupci podíleli i na projektování nového Terminálu 5 slavného Heathrow.

Studio YRM bylo před deseti lety začleněno pod architektonický konglomerát RMJM. Další stavby tak pokračovatelé Eugena Rosenberga už nenavrhnou, jeho pražské činžovní domy ale žijí dál a vypráví příběh o prvorepublikovém luxusu, inovativnosti a vyspělosti Československa 30. let.