Málem ztracený poklad

Wiehlův dům na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice hned zaujme krásnou zdobnou fasádou, úplnou galerií pod širým nebem. Nechybělo ale málo a Praha mohla o tuto cennou stavbu přijít. Dům postavený v letech 1895–1896 navrhl architekt Antonín Wiehl sám pro sebe. I když měl německé příjmení, podílel se na rozvoji české kultury a pracoval na úplně prvním systému památkové péče v Čechách. Navíc ve svých stavbách mistrně navazoval na tradiční architekturu. Cestoval po historických městech jako Telč nebo Litomyšl a renesanční prvky, hlavně v podobě bohaté umělecké výzdoby, přenášel na běžné nájemní domy. Je autorem také Staroměstské vodárny přímo u Karlova mostu, která se může pochlubit podobnou malovanou fasádou.

Ale zpět na Václavské náměstí. Na krásné výzdobě spolupracoval architekt Wiehl s Josefem Fantou, autorem například historické budovy hlavního nádraží, a malby jsou dílem Mikoláše Alše. Když se na fresky zadíváme pozorně, uvidíme celý příběh, který vypráví o životě obchodníka od jeho narození až do smrti. Zrovna tento motiv je tu možná proto, že Václavské náměstí bylo vždy centrem obchodu.

Antonín Wiehl všechen svůj majetek odkázal různým kulturním institucím, takže jeho dům na Václavském náměstí připadl roku 1910 České akademii věd a umění. Při bojích spojených s pražským povstáním však bohužel velmi utrpěl, celý vyhořel a poškozena byla i fasáda. Naštěstí se ale dočkal dokonalé obnovy, takže znovu slouží české vzdělanosti a malby na jeho fasádě lákají k zastavení uprostřed rušného náměstí.

Několikapatrové náměstí a první eskalátory

Dnes je pro nás běžné, že město má několik úrovní, obzvlášť v centru. Jdeme po náměstí, sejdeme do podchodu, z něj do stanice metra nebo vyjdeme znovu na ulici. Postavit takové podzemní město ale znamená velké změny i na povrchu. Ty probíhaly v 60. letech i ve středu Václavského náměstí. Stanice metra Můstek se sice otevřela až v roce 1978, ale už o 10 let dřív byl hotový prostorný podchod.

Právě při stavbě podchodu se na křižovatce Václaváku, Jindřišské a Vodičkovy objevil unikátní křížový most. Pražané projížděli v tramvaji přímo stavbou a mohli sledovat, kdy už se projdou pod zemí a svezou po prvních eskalátorech. Právě „jezdicí schody“ vzbudily největší zájem: nebyly sice těmi úplně prvními v Praze, ale poprvé se objevily volně přístupné na ulici. Vedly navíc ze všech osmi výstupů podchodu, a tak z podzemního labyrintu udělaly symbol moderní doby. Brzy se však jeden z výstupů na delší dobu uzavřel, aby tu vznikla další stavba, která měla Václavské náměstí výrazně proměnit.

Od povstání k družbě

Po pražském povstání bylo Václavské náměstí svědkem další dramatické události, okupace v roce 1968. Po ní se začala násilím utužovat spolupráce mezi Československem a Sovětským svazem, což se označovalo původně ruským slovem pro přátelství – družba. Na její počest dostal nový obchodní dům dokončený v roce 1976 budovatelský název OD Družba. Na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice nahradil tři drobné domy zbořené kvůli stavbě podchodu. Ve srovnání s okolními paláci navíc pro náměstí nepůsobily dostatečně reprezentativně.

I přes název, který dodnes připomíná časy nesvobody, je Družba mimořádně povedená stavba. Její podoba vzešla z architektonické soutěže v roce 1967, tedy v nejlepším období československé poválečné architektury. Architekti Vlastibor Klimeš, Milan Vašek a Vratislav Růžička dům výborně přizpůsobili jeho okolí. Velkou hmotu rozčlenili na několik menších, z náměstí tedy Družba vypadá skoro jako několik samostatných domů. V přízemí byla prostorná pasáž napojená na metro, velké výkladce v prvním a druhém patře pak ctí tradice pražských paláců ze začátku 20. století. Celou stavbu korunuje tzv. tympanon s restaurací, který připomíná monumentální kopuli sousedního paláce pojišťovny Generali, původně z roku 1898.

Celá fasáda je navíc v perfektním původním stavu. Můžeme tak obdivovat její bulharský pískovec i lehký skleněný plášť ve stylu Miese van der Rohe. Nebo také původní logo Českého svazu výrobních družstev, kterému obchodní dům sloužil jako administrativní budova. V obchodech tu pak bylo k dostání zboží jako nikde jinde: od zajímavých oděvů přes klenoty, kožichy a nábytek po bytové doplňky, a to výhradně od zmíněných výrobních družstev.

Obchodní dům měl také výjimečný interiér plný uměleckých děl, mimo jiné od Stanislava Libenského. Schodiště z restaurace do střešní kavárny zdobila křišťálová světelná plastika o váze 8 tun. Bohužel se v interiéru kvůli razantním rekonstrukcím v letech 2006 a 2008 skoro žádné původní prvky nedochovaly. Od loňského roku je obchodní dům navržený na prohlášení za kulturní památku, možná se tak zachová aspoň propracovaná fasáda. Družba je na Václavském náměstí jediná stavba z přelomu 60. a 70. let a určitě si zaslouží citlivý přístup.