Pražský hrad za poslední rok vypsal čtyři architektonické soutěže. Podobně aktivní byl v proměnách svých prostor naposledy před 30 lety. Právě o změnách v průběhu devadesátek si můžete přečíst v textu Jany Tiché a Ireny Fialové v knize DEVADE, kterou nedávno vydalo Nakladatelství IPR Praha. Jaké byly první realizace po revoluci? Jak se Hrad postupně otevíral veřejnosti? Co všechno a proč se tehdy stihlo? Byl za tím jen Václav Havel? A jak je to dnes? Jak budou vypadat po rekonstrukci Chotkovy sady, nová kontrolní stanoviště, edukační centrum v Mockerových domech nebo nové osvětlení? Vyražte s námi na procházku po minulosti, současnosti i budoucnosti areálu Pražského hradu.
Když se Hrad otevřel
Rokem 1989 se Pražský hrad po desetiletích uzavření začal znovu otevírat veřejnosti. Prezident Václav Havel svěřil architekturu a památkovou péči Miroslavu Masákovi a ke spolupráci přizval designéra Bořka Šípka. Ten se podílel na interiérech Hradu i nových vstupech do reprezentačních prostor a Kanceláře prezidenta republiky nebo úpravách Obrazárny Pražského hradu. Šípek navrhl také novou pěší lávku mezi Letenskými a Chotkovými sady, která v roce 1998 nahradila původní zchátralou lávku od Jaroslava Fragnera. Zábradlí z nerezové oceli a mostovka z tlustých fošen z brazilského ořechu dávají každodennímu průchodu překvapivou noblesu. Hravě zelenkavě-růžová lávka s odlehčenou ocelovou konstrukcí dodnes vytváří symbolickou bránu k Hradu.
Lávka Bořka Šípka spojuje Letenské a Chotkovy sady.
Zdroj: Ester HavlováHigh-tech chrám pro rostliny
Za Václava Havla došlo i ke stavbě nové Oranžerie v Královské zahradě. Bezmála 90 metrů dlouhý prosklený tubus nese jemná síť trubek z nerezové oceli, jejichž rytmus připomíná gotické klenby. Unikátní stavba ve stylu high-tech od Evy Jiřičné, která vznikla na přelomu milénia, v letech 1999–2001, přitom navazuje na tradici oranžerií sahající až k Rudolfovi II. Ten totiž na stejném místě nechal pěstovat nejrůznější teplomilné rostliny, jako jsou citrusy, mandle a další středozemní flóra. Novodobý skleník je ovládán počítači, které řídí stínění, větrání i zálivku zdejších pokojových rostlin, jež se používají k výzdobě reprezentativních místností Pražského hradu.
Oranžerie od Evy Jiřičné stojí v sousedství Míčovny při hraně Jeleního příkopu.
Zdroj: AI-DESIGNProcházka pod valem
Na počátku nového milénia se veřejnosti zpřístupnil i Jelení příkop. Přes přírodní rokli s potokem Brusnice, která vždy chránila Pražský hrad před útokem ze severu, vedl jediný most, a to ten s názvem Prašný. Na konci 18. století, když byl poněkolikáté zničen, se místo něj vybudoval mohutný val, který ho nahradil. Příkop se tak ale na dlouhou dobu rozdělil na dvě části. To vše změnil na popud Václava Havla Josef Pleskot v roce 2002. Reprezentativní průchod z cihel a pohledového betonu ocenili návštěvníci areálu Pražského hradu i odborníci. Cesta Jelením příkopem se stala dokonce finalistou soutěže Mies van der Rohe Award 2003.
Průchod valem Prašného mostu od Josefa Pleskota byl součástí širšího záměru na zřízení alternativní přístupové cesty vedoucí z Klárova do areálu Pražského hradu.
Autor: Jan Malý | Zdroj: IPR PrahaOd provizoria k architektuře
Velké změny a smělé plány, co se týče architektury a kultivace veřejného prostoru, se na Pražském hradě odehrávají i dnes. Po 30 letech uzavřenosti vypsal vloni a letos Hrad hned 4 architektonické soutěže. U dvou z nich byl i IPR Praha. První vlaštovkou proměny areálu byla architektonicko-designérská soutěž na nová kontrolní stanoviště Pražského hradu, ve které zvítězil návrh studia Atelier HRA. Porotu zaujal funkčním řešením, flexibilní konstrukcí, kvalitními materiály a nenápadným vzhledem. O soutěž byl obrovský zájem, přihlásilo se celkem 28 týmů. Správa Pražského hradu začala s postupnou úpravou vstupů už na jaře 2025, kdy na Prašném mostě instalovala výsuvné sloupky nahrazující dosavadní žluté kovové ježky bránící vjezdu automobilů. První prototyp nových kontrolních přístřešků, který nahradí ty současné, instalované narychlo v roce 2016, by se měl osadit v nejbližších měsících; následně dojde k postupné výměně všech stanovišť.
Vítězný návrh od Atelieru HRA ve složení týmu Vít Šimek, Josef Čančík a Martina Kubešová se vyznačuje subtilní konstrukcí i vysokou funkčností. Přístřešky budou chránit před sluncem i deštěm, lze je snadno přemístit, libovolně redukovat nebo rozšiřovat o přídavné moduly.
Zdroj: Ateliér HRAChotkovy sady ve (staro)novém
Čerstvý je i návrh na revitalizaci Chotkových sadů, historicky prvního veřejného parku v Praze. Architektonickou soutěž vyhlásil Pražský hrad společně s IPR Praha na podzim 2025 a přilákala 21 týmů, do užšího výběru jich pak postoupilo 7. Porotu nejvíce zaujala vize krajinářských architektů Martiny Kameníkové, Radka Prokeše a Moniky Šafářové ze studia Arkytek ve spolupráci s Matoušem Jebavým, který stojí mimo jiné za revitalizací Riegrových sadů. Vítězný návrh citlivě rozvíjí původní podobu parku od Františka Josefa Thomayera z počátku 19. století, ale nebojí se ani inovací. Centrální kompozice palouků se stromovým lemem je zachována a po okrajích jsou doplněny vyhlídky a odpočívadla, které dnešní návštěvník v parku vyhledává. Obnova čeká lavičky i cesty, dnes již na hranici životnosti. V plánu je nový mobiliář, osvětlení i vytvoření nového zákoutí s vodním prvkem, keři a kvetoucími rostlinami okolo pomníku Julia Zeyera. Vrátit by se měl prvek takzvaného pereneta, což je sbírka trvalek solitérně rozmístěných v trávníku, oblíbená na přelomu 19. a 20. století. Jako první už vloni, po více než 100 letech, prošel rekonstrukcí pomník Julia Zeyera. Restaurátoři opravili kamennou část památky, mramorové sousoší, část umělého jezírka i poškozené zlacené písmo.
Chotkovy sady jsou součástí areálu Pražského hradu, přístupné jsou ale bez jakéhokoliv omezení, volně po celý rok. Právě proto je jejich proměna tolik potřeba. Autoři nové koncepce pracují s pestrou skladbou dřevin i s barevností olistění stromů a proměnlivostí zeleně napříč ročními obdobími.
Zdroj: Studio Arkytek a Matouš JebavýHrad jako učebna
Soutěžní série na Pražském hradě pokračuje i v roce 2026 a míří k nové generaci návštěvníků. Nová soutěž se zaměřuje na rekonstrukci takzvaných Mockerových domů na Jiřském náměstí na dvoupatrové multifunkční edukační centrum. Neogotické kanovnické rezidence od architekta Josefa Mockera sloužily od 50. let minulého století jako velkokapacitní jídelna, nově mají nabídnout prostor pro setkávání, debaty nebo přednášky. Dopoledne bude centrum patřit školám, odpoledne dětem a rodinám i veřejným diskusím. Hrad se tak znovu otevírá – tentokrát jako místo dialogu a učení. Chybět by nemělo ani malé bistro.
Domy postavil Josef Mocker mezi lety 1879–1881, v době dostavby sousední katedrály sv. Víta. Původně sloužily kanovníkům. Současná podoba interiéru pochází z 90. let minulého století. Nově by měly sloužit vzdělávání a setkávání.
Zdroj: Hana ConnorV novém světle
Nejen budovy a parky, ale i osvětlení tvoří veřejný prostor a jeho celkovou atmosféru. Jako zatím nejnovější vypsal Pražský hrad soutěž na kompletní obnovu veřejného osvětlení. To současné pochází z 90. let minulého století a technicky dosluhuje. Nové osvětlení by mělo být krásné, udržitelné, úsporné a s menším světelným smogem, který negativně ovlivňuje nejen lidi, ale i zvířata ve městě. Hrad hledá multioborový tým, který ho s respektem k jedinečnosti místa navrhne, dodá i nainstaluje. Samotné soutěži předcházel roční průzkum odborníků z ČVUT. Vítěze vybere na podzim 2026 porota, v níž zasednou Eva Jiřičná nebo Ladislav Lábus. Nově by měl být Hrad nasvícen v roce 2028.
Pražský hrad vyhlásil soutěž na nové osvětlení. Během soutěže se uskuteční pro uchazeče prohlídka a konzultace. Finální návrh má porota posuzovat v září 2026, výsledky se očekávají na podzim. Soutěž organizuje kancelář CCEA MOBA.
Zdroj: Hana Connorsouvisející
