Michaela Hečková
Dvacet deka architektury. Jak vypadají české samoobsluhy 21. století?

Restaurace, bary, bistra a kavárny jsou oblíbeným terčem současných rekonstrukcí. Nouze není ani o pozoruhodné pivovary nebo lesní penziony či hostince. Jak jsou na tom ale staré dobré samoobsluhy, které po revoluci dostaly tvrdou ránu od obrovských hypermarketů, vymístěných mimo centra měst a vesnic? Podíváme se do Litomyšle, na Billu od ateliéru RAW, skrytou v parku navrženém předním českým krajinářským architektem Zdeňkem Sendlerem, odhalenou východočeskou večerku od Žalský architekti nebo minimalistické verze samoobsluhy v podání studia Létající inženýři či Kamil Mrva Architects.

Není Billa jako Billa

Nepřekvapí, že naši procházku po výjimečných samoobsluhách zahájíme v Litomyšli neboli centru kvalitní současné architektury. Vrátíme se do roku 2005, kdy zde hlavní architektka města, legendární Zdeňka Vydrová, připravila urbanistické řešení pro transformaci poněkud předimenzovaného autobusového nádraží. Ukázalo se, že na jeho původní plochu se hravě vejde jak nová budova nádraží, osm míst pro autobusy, parkoviště pro osobní automobily, tak i supermarket či dočasný park, na jehož místě by se teoreticky v budoucnu mohlo dále stavět. Výsledná úprava lokality autobusového nádraží a prodejny Billa z let 2006–2008 je dílem brněnské architektonické kanceláře RAW ve spolupráci s krajinářským architektem Zdeňkem Sendlerem, který je mimo jiné i spoluautorem slavné rekonstrukce litomyšlských klášterních zahrad. Ve své době neměla tato realizace v České republice obdoby a svým způsobem nemá vlastně ani dnes. Základní předností je jednotný ráz území. Vše přitom působí velmi jednoduše. Objekt zdejších potravin je utilitární stavba s železobetonovou konstrukcí, rozdělená vazníky na prodejní a zásobovací část. Fasády jsou podobně jako u budovy autobusového nádraží členěny jednoduchými řadami oken. Zvenku je stavba obložená keramickým páskem a disponuje předsazenou dřevěnou konstrukcí s loubím, opět stejně jako autobusový terminál. Vše spolu dokonale komunikuje, přesto jasně rozpoznáte funkci jednotlivých objektů. Novinkou je však především minimalizace přehnané reklamy. Bille v Litomyšli stačí dva nápisy v horním rohu. Jeden je orientován k autobusovému nádraží, druhý k frekventované silniční komunikaci, po které se dostanete mimo jiné k modlitebně Církve bratrské od Zdeňka Fránka. Krajinářskými zásahy se podařilo vytvořit sérii malých intimních míst. Skladba rostlin sestává především z okrasných travin a záměrně nebyla doplněna dřevinami s ohledem na dočasný charakter parku.

Billa se schovává v parku od předního českého krajinářského architekta Zdeňka Sendlera.
Zdroj:** **Nikola Tláskalová

Stavba svlečená do naha

Přesuneme se o něco dále, do východočeského města Seč. Na okraji sídliště tu najdete potraviny, jejichž základní koncepce vznikla při intenzivním celodenním workshopu členů ateliéru Žalský architekti. Předobrazem stavby byla stodola. Právě proto byla zvolena výrazně převýšená střecha a symetrie čelních fasád. Podobně jako u stodoly zde funkčně chybí okna. Samoobsluha potřebuje rozmístit regály a bojuje obvykle o každý metr čtvereční. Z pohledu kolemjdoucího bohužel; vzhledem k tomu, že obvykle výlohu obchodu zdobí jako velikonoční kraslici nejrůznější náhodné reklamy, aktuální nabídky a slevové akce, však možná bohudík. Dům na první pohled rozhodně zaujme. Je totiž odhalený na kost. Veškeré konstrukce jsou zvenku viditelné a přiznané. Materiály jsou zastoupeny ve své nejpřirozenější a také nejlevnější podobě. Najdete tu betonové tvárnice s izolační vložkou, fólii na střeše, ale i fascinující konstrukci krovu z neohoblovaných fošen. Jakmile vstoupíte dovnitř, pohlédnete do nebes. Nebo byste alespoň měli, jak to zamýšleli architekti. Největší předností jsou totiž sluneční paprsky padající do útrob potravin skrz velkorysý světlík. Jenže, architekt míní, provozní praxe mění. Světlík se kvůli úsporám neotevírá a klimatizace nestíhá prostor vychladit. Prodavačům je teplo, a tak se všemožně brání a prostor se snaží zaclonit nejrůznějšími látkami, tak, jak jim zrovna padnou do ruky. Vzniká tak fundamentální střet reality s hezkou vizí. Vše by ale mělo být v budoucnu vyřešeno a vzhledem k velmi zdařilému konceptu, jak s malými prostředky zpracovat podobný objekt každodenní potřeby, se zdejší večerku pořád vyplatí navštívit.

Když se snaha ušetřit stane konceptem stavby. Tak by se dala s trochou nadsázky popsat realizace, která v Seči slouží jako večerka.
Zdroj: Tomáš Rasl

Bez reklamy to jde taky

Trojanovice jsme v rámci rubriky Cesta z města navštívili už několikrát, takže se v tamních potravinách Hruška zastavíme jen nakrátko. Polyfunkční dům se samoobsluhou se nachází na návsi beskydské vesnice. Stavbě dominuje fascinující kombinace betonových konstrukcí a obrovských skleněných ploch bez jakéhokoliv reklamy. Barevné nezůstalo ani korporátní logo řetězce Hruška. Zajít si sem koupit housku má podobnou vzdělávací hodnotu jako rychle přelouskat Manuál pro kultivovanou Prahu. Jen tedy v Trojanovicích nemají na psaní svého manuálu čas, protože kolaudují zhruba jednu novou stavbu ročně. Od srpna 2018, kdy byly potraviny otevřeny, doplnila jejich okolí kavárna Trojkafe a dva obchody vzniklé rekonstrukcí bývalých garáží. Nově zde nedávno přibylo také informační centrum s knihovnou. Harmonická souhra starosty Jiřího Novotného a architekta Kamila Mrvy nese pochopitelně i své ekonomické ovoce. Třeba tržby v Hrušce se zvedly po rekonstrukci postupně z 600 000 Kč na 2 500 000 Kč měsíčně.

Pohledový beton a velkorysé skleněné plochy charakterizují pobočku jednoho z aktuálně nejznámějších řetězců s potravinami – Hrušku v beskydských Trojanovicích.
Zdroj: Studio Toast 

Potraviny s výhledem

Na začátek se hodí malá statistická poznámka pod čarou. Řetězec COOP v České republice vlastní nebo si pronajímá zhruba 2 500 obchodů. Jde přitom především o bývalé venkovské prodejny Jednota. Každou z nich provozuje některé ze spotřebních družstev, které COOP zastřešuje. Historie společnosti sahá překvapivě až do roku 1847, kdy byly v Praze a v Liberci založeny první dva potravní spolky. Dnes Svaz českých a moravských spotřebních družstev neboli skupina COOP sdružuje 46 spotřebních družstev provozujících obchody s celkovou prodejní plochou kolem 400 tisíc metrů čtverečních a zaměstnává přitom přes 13 tisíc lidí. To jen tak na okraj. Abychom si uvědomili, jak důležitým gestem s velkým dopadem může být postupná rekonstrukce těchto prodejen, které najdete po celé republice doslova na každém kroku. 

Palkovické potraviny nekřičí barevnými nápisy a sezonními akcemi. Působí elegantně, stroze a funkčně. Stavba původní Jednoty byla dokončena v roce 1990. Rozdělena byla na dvě části – samotnou prodejnu a menší sekci, která sloužila drogerii, hračkářství a papírnictví. Obě části prodejny fungovaly ještě během 90. let vcelku obstojně – přirozeně až do doby, než se v nedalekém Frýdku-Místku začaly otevírat první supermarkety a hypermarkety. První dekáda 21. století se tak nesla ve znamení úpadku. Jednotám se v okrese nedařilo a obci se prodejnu podařilo zachránit tím, že od Jednoty odkoupila budovu a obchod nadále zůstal v nájmu. Naděje přišla po roce 2010, kdy se spotřební družstvo transformovalo do COOP Beskydy a přišla snaha o rozvoj samoobsluhy. Samotnou novou prodejnu potravin projekčně připravil Pavel Fridrich z COOP Beskydy, u provedení ale pomáhal Kamil Mrva, který se dlouhodobě podílí na nové tváři vesnice. Obec byla při vyjednávání s provozovatelem sympaticky neúprosná a na výsledku to je poznat. Už ve smlouvě o pronájmu si třeba vymínili, že na oknech nebudou žádné polepy, na fasádě bude chybět cedule a nebude zářit obvyklou oranžovou barvou. Zajímavým detailem je sympatická střešní vyhlídka, kterou polyfunkční objekt nabízí. Palkovice s ní má velké plány. V budoucnu by se tu mohly odehrávat třeba svatební obřady. Zajímavé příležitosti může přinést také stará kotelna nacházející se o patro níž. Ta by se zase mohla stát zázemím pro malou obecní galerii. Nově tu v květnu našla místo i malinká kavárna. Veřejný prostor před samoobsluhou prošel v roce 2020 revitalizací. Snadno si tak lze představit, že tu vzniká jakási přirozená novodobá náves a místo náhodného setkávání sousedů.

Estetizace a čistota budovy potravin dosáhla v Palkovicích maxima.
Zdroj: Matěj Chabera 

Bílá je nová oranžová

Žhavou novinkou na čerstvé mapě architektonicky zajímavých potravin je prodejna COOP v Lednici, která prošla rekonstrukcí podle návrhu ateliéru Létající inženýři pod vedením architekta Tomáše Havlíčka. Jedná o spolupráci hned dvou soukromých investorů, a to zmíněného spotřebního družstva Jednota a apartmánového bydlení Eisgrub. Bývalý normalizační objekt nezapadl hmotově ani barevně do prostředí lednického Zámeckého náměstí. Nová, tradiční tvář budovy hezky respektuje proporce okolní zástavby a vrací místu jistou harmonii. Fasáda domu upoutá jednoduchostí a čistotou. Využity jsou dva druhy omítky StoSignature. Jemný, plastický a pravidelný reliéf svou stínohrou podpořil šedo-fialový odstín, který příjemně pracuje s intenzitou a teplotou světla. Jednoduchý archetyp domu, jenž si na nic nehraje, umocňuje velikost a barva logo společnosti. Lednický COOP inspiruje, láká a okamžitě vybízí k výletu. Hlavně ale vzbuzuje naději, že třeba nějak takhle by mohly v (ne)dalekém budoucnu začít vypadat tuzemské samoobsluhy.

Centrum Lednice dostalo malý dárek. Minimalistické potraviny a nenápadný apartmánový dům.
Zdroj: Létající inženýři

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →