Michaela Hečková
K vodě II. Jak vypadá koupání s architekturou za zády?

Lesní koupaliště, do kterého přitéká čerstvá voda z Jizerského potoka a starají se o něj liberečtí patrioti Mjölk architekti. Městská plavecká hala kopírující tvarem České středohoří. Zázemí biotopu v Honěticích nebo rekonstrukce říčních lázní od Bohuslava Fuchse v Třebíči. Léto je v plném proudu. Zchladit se tentokrát můžete v nejrůznějších bazénech, biotopech, koupalištích, ale i v kulisách kvalitní architektury.

V lese

První nápad vybudovat lesní koupaliště v místech, kde Jizerský potok opouští úzkou a strmou balvanitou rokli a na úpatí Jizerských hor protéká první rovinatou nivou, malebně obklopenou lesy, pochází už z první poloviny 30. let 20. století. Po 2. sv. válce náleželo koupaliště Národnímu tělovýchovnému výboru. Původní předválečné zařízení bylo postupně doplňováno. Našli jste tu houpačky, skluzavky, kolotoč nebo rozlehlou dřevěnou budovu převlékacích kabin. Areál však poslední léta chátral a v roce 2007 byl zcela uzavřen. V roce 2010 dokonce vyhořely legendární převlékárny. Město se rozhodlo zakročit v roce 2016. Bazén nechalo opravit a od roku 2018 bylo koupaliště opět zpřístupněno veřejnosti. Od jara 2020 se něj stará spolek Lesní koupaliště v čele s Janem Vondrákem z ateliéru Mjölk architekti. Ten také zpracoval na vlastní náklady studii areálu, která udává směr, jakým by se mělo koupaliště v následujících letech dál rozvíjet. Součástí návrhu není zdaleka jen zrekonstruovaná budova plovárny s novým sociálním zázemím, saunou a stánkem s občerstvením, ale také pískové hřiště na fotbal a volejbal, dřevěná mola na ležení, pobytové schody nebo nové prvky zeleně. Už se těšíte? Ale to není všechno. Budova nové plovárny má jasnou a jednoduchou myšlenku. Aby se snížily náklady, sáhli architekti po šikovné recyklované ocelové hale, pod kterou se schová doslova celý stavební program. Ocelovou konstrukci doplní dřevěné plochy fasád a plechová střecha. Drobné objekty jako pobytová mola mohou na koupališti vznikat formou brigád, což se spolku v minulosti docela osvědčilo.

Liberec je láska. Všude, ale v lesním koupališti obzvláště.
Zdroj: Mjölk architekti

Dvore, otevři se

Obec Honětice se nachází v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji. Žije tu pouhých 81 obyvatel. V roce 2021 zde vznikl přírodní koupací biotop v těsné blízkosti penzionu s názvem Dvůr Honětice. Voda je zde čištěna třemi biologickými zónami, a to mělkými vodními plochami, v nichž je vysazeno druhově bohaté společenství rostlin. Výsledkem je čistá sladká voda bez použití jakýchkoliv chemikálií. Zázemí biotopu navrhli v roce 2013 Prokš Přikryl architekti, kteří jsou podepsáni mimo jiné pod novým interiérem Czechdesign shopu na Myslíkově ulici. Architekti zde ponechali železobetonový montovaný skelet garáží i s žebírkovým stropem. Prostor mezi sloupy vyplnili novým obsahem, jako je občerstvení, jídelna, půjčovna sportovních potřeb a hygienické zázemí. Nejkrásnější je však princip otevřenosti. Celý dům se totiž může jednoduše otevřít do všech stran díky velkým vratům vsazeným do modulů sloupů. Jakoby ve shodě se slovy klasika, že „ďábel je v detailu“, zde vše bylo promyšleno do poslední tečky. I když jsou vrata zavřená, fasáda funguje jako polopropustný filtr mezi vnitřkem a vnějškem. Příčky jsou vyzděny z recyklovaných, ostře pálených cihel, které zdobily i původní garáže z roku 1962. Snad nejhezčí zážitek ale přináší návštěva toalety. Umývací žlaby, sprchy i samotné mísy jsou vyrobeny z nerezového plechu. Rozvody jsou minimalisticky přiznané, prostory jsou osvětlené rozptýleným světlem odráženým od stropu. Všechno je čisté a robustní, tak, aby to zvládlo provoz sousedního kempu, ale zároveň zůstalo elegantní. Skoro jako záchodky na pražské náplavce od Petra Jandy.

Dřevo, původní cihly a jednoduchost jako princip úspěšné rekonstrukce.
Zdroj: Prokš Přikryl architekti

Art deco na Kokořínsku

Uděláme malou výjimku. Většinou se vydáváme za současnou architekturou. Městské lázně Mšeno si ale zaslouží překročit meze obvyklosti. Unikátní budova lázní se dvěma křídly byla postavena v roce 1932 ve slohu art deco. Architekt stavby již dnes není znám. Spekuluje se o některém z Kotěrových žáků, jako je František Janda, Čeněk Vořech nebo Jindřich Freiwald. Objekt, který leží v těsné blízkosti lesoparku a v němž začíná hlavní přístupová komunikace do Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, je dnes památkově chráněn. Oceňovány jsou zejména dřevěné architektonické detaily, umně zakomponované do zalesněného skalnatého údolí. Ústředním objektem je přízemní, 53 metrů dlouhá budova lázní, kterou najdete na severní straně areálu. Nachází se v ní šatny, restaurace a sociální zařízení. Bazén se rozpíná do délky 50 metrů. Ale dejte si pozor. Specialitou Mšena je poměrně chladná voda, která sem přitéká ze skalního pramene Stříbrník.

Jako z obrázku. Chcete-li skutečnou letní idylku, zajeďte si do městských lázní Mšeno.
Zdroj: Jan Langer

Říční lázně v novém

Malou exkurzi do lázeňské historie si uděláme ještě jednou. Dřevěné říční lázně na Polance v Třebíči totiž letos prochází poslední šestou etapou rekonstrukce budovy převlékáren. Památkově chráněnou stavbu z roku 1934 navrhl architekt Bohuslav Fuchs. Lázně mohly svého času pojmout až 1200 návštěvníků. Koncem 70. let minulého století zde byl v sousedství vybudován plavecký areál, takže staré lázně a dřevěné převlékárny následně upadly v zapomnění a časem se staly veřejnosti nepřístupné. Nově, od roku 2016, zde probíhá postupná obnova. Během oprav nechalo město Třebíč zpracovat restaurátorský průzkum, který odhalil, že původní lázně měly trochu jiné barvy, než na jaké byli místní zvyklí z posledních desítek let. Ostře žlutou, červenou a modrou barvu tak v návrhu rekonstrukce nahradily tlumenější odstíny v okrové, cihlově oranžové, světle modré nebo smetanové. V letošním roce budou dokončeny venkovní nátěry překládaných dřevěných stěn, výmalba zděných stěn, terénní úpravy a úklid celého objektu i okolí. Hlavní budova lázní začne konečně sloužit svému původnímu účelu, tedy jako elegantní převlékací kabiny pro koupaliště.

Městské lázně v Třebíči se letos dočkají poslední etapy rekonstrukce.
Zdroj: Město Třebíč 

Bazén jako černý hranol

Plavecký bazén chyběl v Lounech od roku 2019. Právě tehdy musel být kvůli havarijnímu stavu uzavřen původní bazén z 80. let 20. století. Po demolici staré haly vybralo vedení města z pěti návrhů novou podobu bazénu. Jeho autorem je brněnské studio dkarchitekti. Ateliér pojal novou budovu jako černý zkosený hranol, reflektující sklon místního terénu. Výrazně pracovali také s kontrastem vnitřních a vnějších prostor. Jižní prosklená fasáda umožňuje maximální tepelné zisky. Protažení střechy nad prosklenou fasádu totiž nevolili tvůrci pouze z estetických, ale i čistě praktických důvodů. V létě hezky chrání před přehříváním, v zimě zase naopak velkoryse vpouští slunce dovnitř. Součástí areálu je pětadvacetimetrový bazén se šesti drahami, divoká řeka, brouzdaliště pro nejmenší, venkovní vířivka a dětský bazén v oddělené části. Pokud je to stále málo, můžete vystoupat do 16 metrů vysoké věže a sklouznout se dolů po 18 metrů dlouhém tobogánu. Komplex nabízí, jak už to dnes bývá dobrým zvykem, také wellness centrum se saunovým světem, malou posilovnu nebo vnitřní bar, kde se můžete osvěžit, až vás ta celodenní relaxace unaví.

Exteriér plavecké haly zdobí fasáda z hliníkových kazet s šedými linkami.
Zdroj: Vladimír Kiva Novotný

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →