Jak jsme spoutali řeku

Bez Vltavy by Praha nevznikla. Od poloviny 19. století jsme ji ale začali využívat velmi jednostranně, řeku jsme doslova spoutali a obklopili dopravní infrastrukturou. „Získali jsme tak spoustu prostoru pro zemědělství a výstavbu, z říční krajiny nám toho ale příliš nezbylo,“ vysvětluje architekt Štěpán Špoula z Institutu plánování a rozvoje (IPR Praha). Pokud chceme dát řece znovu prostor, zároveň ji stále využívat, a ještě se chránit před povodněmi, musí se při práci potkat řada odlišných profesí – nejen vodohospodáři, ale i architekti, urbanisté či specialisté na revitalizaci a ochranu přírody.

„IPR Praha se proto při všech důležitých akcích snaží, aby se změny na řece plánovaly metodou workshopu, díky čemuž o sobě všichni odborníci vědí od začátku a mohou diskutovat,“ dodává radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček. Tým IPRu zároveň už v roce 2013 připravil klíčový dokument, ze kterého dnes rozvoj říční krajiny vychází – Koncepci pražských břehů.

Průmysl na mnoha místech zabral pozemky přímo u vody a k řece bylo obtížné se dostat. Přitom ani technické areály už dnes nemusí být schované za ostnatým plotem. Kodaň je známá svou spalovnou, na které můžete lyžovat. V Praze se zase podařilo zpřístupnit přistavěnou část Čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. Po střeše takzvané Nové vodní linky vede cyklostezka a Praha pracuje komplexně s celou Trojskou kotlinou.

Řeka jako energetická baterie

Z Vltavy můžeme získávat i obrovské množství energie. Vodní elektrárna na Štvanici už desetiletí vyrábí elektřinu, mnohem větší potenciál ale řeka nabízí jako zdroj tepla a chladu. S pomocí tepelných čerpadel ji tak dokáže zužitkovat několik kulturních institucí. „Řeku už dnes místo plynových kotlů a klimatizace využívá několik významných budov jako Národní divadlo či Rudolfinum. V Klementinu tento pokročilý systém vznikl částečně kvůli tomu, že v památkově cenném objektu nebylo klasické vzduchové chladiče kam umístit,“ vypočítává Tomáš Voříšek ze společnosti SEVEn. Využití Vltavy k vytápění nahrávají i velké přehrady před Prahou jako Slapy nebo Orlík, proudí z nich totiž teplejší voda a řeka už v hlavním městě nezamrzá. Naopak má na konci prosince často i 11 stupňů Celsia.

Teplo můžeme získávat i z vody, kterou do Vltavy vypouštíme (a ta mimochodem pochází většinou z úplně jiných řek, z Jizery a Želivky). Praha plánuje postavit energocentrum v čistírně odpadních vod na Císařském ostrově. Zařízení funguje na principu tepelného čerpadla a získává energii ze splašků. „Do čistírny přitéká voda ohřátá lidskou činností i teplem z podzemních stok na 15 až 21°C. Připravovaný projekt energocentra má za cíl získat energii na vytápění až pro 200 tisíc obyvatel na levém břehu Vltavy a zásobovat by mělo i novou čtvrť Bubny-Zátory,“ říká Jiří Rosický z Pražské vodohospodářské společnosti. Rakouská metropole má před Prahou náskok, ve Vídni budou provoz podobného zařízení spouštět už v lednu příštího roku.

Parky absorbují povodeň

Vodní tok ve středu města s sebou ale vždy přinášel i nebezpečí povodní a v historickém centru bylo na ochranu před velkou vodou třeba použít technické prvky. Třeba na Kampě tak v případě nebezpečí během pár hodin vyroste mobilní stěna a zavřou se dveře do Čertovky. S ochranou města by měly pomáhat i připravované parky na soutoku Berounky s Vltavou nebo část Rohanského ostrova u karlínské Invalidovny. „Tato území budou mít schopnost část vody absorbovat. Bylo proto důležité je navrhnout tak, aby jejich rekonstrukce po opadnutí povodně byla levná a relativně rychlá,“ vysvětluje Petr Hlaváček.

Císařský ostrov povodeň pravidelně (naposled v roce 2013) protrhla a rozdělila na dvě části. Nová opatření už s touto situací počítají a před čistírnou je tak zpevněný průleh (příkop), kudy si řeka může najít cestu. Pražské ostrovy vznikaly naplavováním a po řece se různě stěhovaly. Stabilizovali je až lidé, kteří začali ostrovy využívat.

„Vltava se vždycky větvila do několika koryt, což jsme se snažili zachovat i na Rohanském ostrově,“ říká Miloslav Šindlar, člen vítězného týmu soutěže na podobu této lokality. „I o tento typ parků se ale město bude muset dál starat. Nechceme tu lužní les a úplnou divočinu. Ty oblasti slouží i řadě dalších funkcí, pořád to je spíše záhon macešek, který vyžaduje péči člověka,“ dodává Miloslav Šindlar.

Vltava jako součást městské logistiky

Je Vltava stále i dopravní tepnou? Před sametovou revolucí stát mohutně investoval do stavby jezů a plavebních komor. Tato infrastruktura ale není příliš využívána, i když by k nám mohlo proudit například asijské zboží, které se do Evropy dostává skrze velké přístavy. Pravidelné plavbě lodí s nákladem z Hamburku ale brání nízká hladina Labe u hranic s Německem. Proti výstavbě dalšího jezu u Děčína protestují například ekologové, protože by znamenal další poškození koryta řeky.

Praha tak není příliš napojená na dálkové cesty, stále větší význam má ale rekreační doprava na Vltavě. „Přeprava materiálu po vodě je také zásadní pro městskou logistiku. Při velkých stavbách v centru může být výhodné vozit stavební materiály a suť po řece. Ušetří se tak prach i hluk, který by jinak vytvářela nákladní auta,“ uzavírá Petr Hlaváček. Loď uveze stejně jako 60 kamionů a stavbaři dopravu po řece využili třeba při rekonstrukci starých kasáren na obchodní centrum Palladium. Podrobněji se dopravě na Vltavě bude věnovat další diskuze 28. listopadu v CAMPu s názvem Jedna lávka nestačí.