Český národní pavilon pro EXPO 2025 má jasné obrysy. První tři místa architektonicko-designérské soutěže obsadila studia Apropos Architects, A69 – architekti a Mjölk. Speciální cenu získal ateliér Plus One Architects. Vítězné návrhy vybrala sedmičlenná odborná porota z celkem 38 zaslaných projektů.

Odbornou porotu nejvíce zaujal návrh českého pavilonu od architektonického studia Apropos Architects ve spolupráci s Terezou Šváchovou a Lunchmeat studio. Studio s mezinárodním přesahem a zkušenostmi má vedle Česka zastoupení i ve švýcarském Curychu a nizozemském Haagu. V poslední době zaujalo zejména vítězným návrhem nového městského bytového domu se zelenou střechou v Praze 7. „Tématem našeho pavilonu je jakési sochání vitality. Fasáda je navržena z tabulového spékaného skla, přičemž využití skla bylo pro nás jasnou volbou už od začátku. Řemeslné zpracování skla na českém území má nesmírnou tradici a jeho využití nám logicky zapadlo jak do tématu světové výstavy EXPO, tak do námi zvoleného tématu vitality. Jako společnost se budeme dožívat vyššího věku v plné síle. K posílení vnitřní vitality si potřebujeme uvědomovat i společenské a kulturní hodnoty, neustále si je připomínat a posilovat. Proto pavilon ze dřeva a skla, řemeslně a kreativně pojatý, naplněný českým umem a kreativitou. Ve tvaru dynamické spirály jako té nejideálnější cesty,” vysvětluje pojetí vítězného návrhu architektka Nikoleta Slováková ze studia Apropos Architects.

Na druhém místě se umístil návrh studia A69 – architekti, které stojí mimo jiné za novou podobou smíchovského dopravního terminálu a v roce 2012 získalo titul Architekt roku.

Jako třetí nejvhodnější návrh porota ocenila řešení libereckého studia Mjölk.

Speciální odměnu poroty si odnesl také návrh studia Plus One Architects za originální pojetí pavilonu ve tvaru houby.

„Neskutečně mě potěšil nebývalý zájem o architektonickou soutěž a počet odevzdaných návrhů. Dokazuje to pozitivní vnímání světové výstavy EXPO a její prestiž. Chtěl bych poděkovat členům poroty, kteří k výběru vítězných návrhů přistoupili zodpovědně a po dvoudenním nezáviděníhodném rokování se shodli na třech konceptech, které mají dle mého názoru velkou šanci japonské návštěvníky oslovit a zaujmout. Jsme tak o krok blíž k úspěšné reprezentaci naší země na jedné z nejprestižnějších kulturně-byznysových platforem vůbec a já se velmi těším na další vývoj,“ říká generální komisař české účasti na EXPO 2025 Ondřej Soška.

Kdo rozhodl o vítězi?

Kancelář generálního komisaře společně s organizátorem soutěže CCEA MOBA sestavila vysoce odbornou a zároveň velmi rozmanitou porotu. Zasedla v ní světoznámá česká architektka Eva Jiřičná, partner architektonického studia Kengo Kuma and Associates, které je mimo jiné autorem olympijského stadionu v Tokiu, Balázs Bognár, významný světový automobilový šéfdesignér Jozef Kabaň, český architekt a předseda České komory architektů Jan Kasl, architektka Markéta Smrčková, viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Radek Špicar a generální komisař české účasti na světové výstavě EXPO 2025 Ondřej Soška. Součástí poroty byli také odborní poradci Kristina Magasaniková, Osamu Okamura, Adam Gebrian, Aleš Kysela, Martin Wichterle a René Kühn.

„EXPO je celosvětově nejvýznamnější marketingovou akcí a skvělou příležitostí pro podporu a šíření dobrého jména Česka v zahraničí. Kvalitní prezentace začíná kvalitním pavilonem. Jsem proto moc rád, že se do otevřené architektonické soutěže na národní pavilon přihlásilo tolik skvělých uchazečů. Osobně se těším na to, až jeden z návrhů bude za dva roky v Ósace poskytovat důstojný domov české národní prezentaci,” uvedl ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský při svém vystoupení během slavnostního večera.

Návrat do Ósaky po 55 letech

Československá účast na EXPO 1970 zaznamenala v Japonsku nebývalý ohlas. Umělecké ztvárnění protestu proti okupaci země oslovilo více než deset milionů návštěvníků a národní pavilon získal zvláštní cenu Japonského institutu architektů. Budovu od architekta Viktora Rudiše doplňoval básnický scénář od Jana Skácela. Výstava se však konala během vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, autoři pavilonu nemohli vycestovat do zahraničí a své dílo nikdy neviděli naživo.