Proč je řeka ve městě tak důležitá?

Řeka je pro město extrémně důležitá. Díky ní tady Praha vlastně je. Řeky byly kolébkami civilizací od starého Egypta až třeba po Mezopotámii. Vodní tok je infrastrukturou města, jeho historií, přirozenou klimatizací, dopravní tepnou. Je to taková dálnice přírody i zdroj energie. Řeka je skvělé rekreační místo a z řady studií vyplývá, že je také levný psycholog. Zlepšuje náš psychický stav, naši kvalitu života. Je to skvělá tělocvična pod širým nebem, navíc zdarma. Může nám pomoci v boji se změnou klimatu, protože ochlazuje své bezprostřední okolí a zlepšuje mikroklima.

Zájem o řeku v posledních letech výrazně roste. Lidé dnes tráví více času ve městě, jezdí méně na chaty a relaxují v Praze. Kolem řeky se dnes v Praze realizuje či plánuje celá řada velkých investičních projektů, jako je Rohanský ostrov, Vltavská filharmonie, nové nábřeží Stromovky, Soutok, Povltavská promenáda nebo Štvanická lávka, která se nedávno otevřela. Praha v poslední dekádě investovala hodně peněz do větších či menších parků, nyní je na řadě řeka a její okolí.

Využívají Pražané řeku dostatečně?

Myslím, že by ji mohli používat daleko víc. Kolem Vltavy fungují cyklostezky, vlastně spíš cyklodálnice. To je dobře, ale přináší to s sebou řadu problémů. Na takto frekventované místo se totiž pomalu bojíte vyrazit na procházku s dítětem. Řeka dnes také z větší části není dobře přístupná. Nábřeží Vltavy by se měla postupně revitalizovat. Velké téma je také koupání v řece po vzoru zahraničních měst.

Jaká zahraniční města podle vás efektivně pracují s řekou?

Skvělý příklad je revitalizace řeky Isar v Mnichově. Je to alpská, divoká a čistá řeka. Její charakter je tedy velmi specifický. Protéká ale centrem Mnichova, kde slouží jako obrovský rekreační resort. Uprostřed města najdete dokonce i nudapláž. Velkou inspirací je také Kodaň, byť zde nejde o řeku, ale o moře. Kontakt s vodou je tam maximální, myslím, že je to skvělý vzor. U nás se dá koupat oficiálně v Podolí, nebo třeba na Štvanici. Ale i na různých jiných místech narážím na nadšené plavce. Rozvoj městských plováren do Prahy určitě časem přijde.

Vedete projekt Trojská kotlina. Území, ve kterém se nachází mimo jiné i Císařský ostrov, má obrovský rekreační potenciál. Jak oblast vypadá dnes? Trojská kotlina je jedním z nejrozsáhlejších pražských přírodních území. Ve svém středu má největší ostrov naší metropole. Jedná se o území, které se táhne od Holešovic až do Sedlce a také je rozděleno mezi celou řadu správců a vlastníků s odlišnými zájmy. Rozkládá se hned na třech městských částech – tedy na Praze 6, Praze 7 a Praze 8. Právě proto vznikla na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) Koncepce Císařského ostrova, která se opírá o návrh mezioborového autorského týmu ve složení architekt Petr Pelčák, krajinářská architektka Eva Wagnerová, dopravní inženýr Václav Malina a vodohospodářský inženýr Miloslav Šindlar. Na ni navázalo zpracování celé řady podrobnějších studií na obou nábřežích i ostrově, které se budou postupně realizovat. Celková revitalizace by mohla být hotova nejdříve do roku 2030, pokud tedy bude k dispozici potřebná politická podpora a finance.

Dnes je nejvyužívanější cyklostezka v Troji a samozřejmě areály, jako je zoologická a botanická zahrada a také Stromovka. Ta je krásná, dobře spravovaná, ale zároveň praská ve švech. Navštíví ji kolem čtyř milionů lidí ročně. Tlak na rozvoj rekreačního území je zde tedy obrovský a bude dále stoupat spolu s novou výstavbou. Císařský ostrov je zatím neobjevený. Je to tranzitní území. Má ale specifickou atmosféru, najdete zde mnoho kontrastů, od koní a volavek až po čistírnu odpadních vod. Je to nejzajímavější infrastrukturní uzel v Evropě. Na jednom místě najdete fascinující historickou čistírnu i tu nejmodernější se zelenou střechou velikosti Karlova náměstí. Čistírna bude časem zásobovat teplem desetitisíce bytů. Už dnes pilotně dodává do sítě bioplyn a zaplní se fotovoltaikou, bude to takový pilotní pražský energetický hub. S PVS teď promýšlíme, jak tu vytvořit infrastrukturní vzdělávací areál, do kterého budou jezdit lidé z celé republiky i zahraničí, podobně jako do Zoo Praha.

Jak se Trojská kotlina změní?

Revitalizace se skládá z jednotlivých projektů, které na sebe navazují a vzájemně se podporují. Projekt Divoká Vltava vytváří na Císařském ostrově nové rekreační srdce Trojské kotliny se dvěma potůčky a jejich brody a tůněmi. Jedná se přitom o protipovodňový park s bezpečnostním průlehem, který bude chránit ostrov před jeho dalším protržením. Odtěží se zde 300 000 kubíků zeminy, čímž se o desítky centimetrů sníží hladina řeky při povodni. Nejde ale jen o ochranu ostrova, park navýší i protipovodňovou ochranu v Troji, Holešovicích i v Karlíně. Praha se tak připravuje na klimatickou změnu. Vzniknout by zde měly také pláže a pobytové terasy. Celkově se rozšíří koryto řeky, vzniknou zde nové štěrkové ostrůvky.

Projekt Protipovodňová ochrana Zoo a Trojské nábřeží přinese úpravy břehů, které budou v části od Trojské lávky k zámku přístupnější. Vzniknou zde nová schodiště, terasy i pěšiny. Nachází se tu naprosto unikátní přírodní peřeje, které konečně uvidíte zblízka. Parkoviště před zámkem se pak promění v příjemný prostor pro lidi a důstojný vstup do zámecké zahrady a galerie. Zoo bude chráněno před stoletou povodní a zároveň se zde bude dbát na ochranu přirozených ekologických vztahů a podporu biodiverzity i stanovišť cílových druhů, jako je například zmíněná užovka. Ta zimuje v zoo a v létě loví u řeky.

Chystá se rovněž nové pěší a cyklistické propojení přes Vltavu z Bubenče do Troji přes střechu čistírny. Soutěž na novou lávku by měla být vypsána do konce příštího roku. Toto spojení navazuje na stoletou urbanistickou koncepci Dejvic od architekta Antonína Engela, který uvažoval o parkových promenádách vedoucích z Trojské kotliny až k Pražskému hradu.

V území probíhá také celá řada souvisejících projektů. Jedná se třeba o Park vodních sportů Praha s novým slalomovým kanálem na pravém břehu v oblasti Trojského jezu nebo park U Vody, který leží severně od ulice Varhulíkové mezi holešovickým přístavem a mostem Barikádníků.

Co už se v Trojské kotlině podařilo upravit?

Povedlo se odstranit skládky na Císařském ostrově a odtěžit několik deponií. Letos na podzim se plánuje výsadba nových stromů, zatím se jedná o drobná opatření. Dále zde vznikla pilotní okružní stezka, kterou připravil IPR Praha ve spolupráci s MČ Praha 7. Povedlo se také oživit prostor před Trojským zámkem, kdy část zdejšího parkoviště nově slouží pěším a najdete tu třeba i pražské městské stolky a židle. Všechny plánované projekty v území pak shrnula venkovní výstava Dotkni se řeky!, kterou jsme realizovali v loňském roce.

Jaké další změny čekají Trojskou kotlinu v nejbližší době?

Nyní chystáme pár drobností. Už v říjnu proběhne Den pro Trojskou kotlinu, který nabídne bohatý program věnovaný městu a řece. Akci pořádáme už tradičně ve spolupráci s Galerií hl. m. Prahy a městskými částmi. V rámci programu Umění pro město se v okolí Trojského zámku objeví různé umělecké intervence. Vloni se akce moc povedla, vyzkoušela se například vodní tramvaj Holešovice–Podbaba, tak se opravdu těším.

Vedete také projekt Edukační systém řeky. Na co se zaměřuje?

Jak už jsem zmínil, v Praze se aktuálně připravuje celá řada velkých investičních projektů podél Vltavy. Všechny jsou ale dlouhodobé. Jedná se o proměnu v řádu pěti, desíti, nebo i dvaceti let. Naším cílem je o všem veřejnost informovat a vzdělávat ji tak, aby mohla řeku využívat už dnes. Chceme, s trochou nadsázky, vytvořit největší školu pod širým nebem v Evropě. Aktuálně připravujeme mimo jiné společný webový portál, který nabídne kalendář aktivit u řeky s mapou možností kam jít a co dělat.

Celé to stojí na aktérech, kteří řeku spoluvytvářejí. Propojujeme všechny, kdo se věnují kultuře a vzdělávání v okolí řeky. Jedná se třeba o Povodí Vltavy, Galerii hl. m. Prahy, která spravuje Trojský zámek, Pražskou vodohospodářskou společnost, provozující čistírnu odpadních vod, společnost Pražské vodovody a kanalizace, ale i drobnější iniciativy, jako jsou třeba komunitní zahrady. Společně budeme v říjnu podepisovat memorandum o spolupráci. A na podzim 2024 proběhne společný festival, kde bude vyhlášena soutěž o vizuální identitu pražských řek.

Aktuálně v CAMPu probíhá výstava Město a řeka. Jaké projekty na ní návštěvníci mohou vidět?

Škála projektů je široká a začíná velkými veřejnými realizacemi, jako je příměstský park na soutoku Vltavy a Berounky, první svého druhu v ČR, dále Rohanský park, který spojí rekreační využití s přirozenou protipovodňovou ochranou, či komplexní proměna Trojské kotliny. Mimo to se představí menší projekty od úprav koryt přítoků Vltavy – konkrétně Rokytky, Botiče nebo Motolského potoka – přes infrastrukturní stavby, reprezentované třeba novým Dvoreckým mostem a lanovkou v Podbabě, až po významné veřejné budovy na břehu řeky v podobě nového koncertního sálu, plánované Vltavské filharmonie. Návštěvníci CAMPu se mohou projít po obou březích Vltavy od Zbraslavi až po Podbabu díky modelu řeky, který se v měřítku 1 : 1 000 vine celým výstavním sálem. V doplňující projekci se pak dozvědí podrobnosti a kontext všech chystaných projektů.

Jakým dalším tématům se aktuálně věnuje Kancelář veřejného prostoru?

Naše kancelář řeší jak témata veřejného prostoru, tak krajiny ve městě. Vše je propojené. Mezi naše nejstarší a stále aktivní projekty patří třeba revitalizace Karlova náměstí. Stáli jsme také za obnovou Čelakovského sadů. Dále pracujeme například na Katalogu doporučených prvků, který rozvíjí příručku Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, připravenou v roce 2014. Cílem tohoto dokumentu je zlepšit kvalitu pražského veřejného prostoru, doporučuje proto sjednocení mobiliáře, povrchů a různých detailů ve městě. Postupně připravujeme různá konkrétní doplnění tohoto základního dokumentu, jako je třeba plug-in Umělecká díla nebo Pražské hřbitovy. Pak jsou tu samozřejmě dílčí konkrétní projekty. V poslední době jsme řešili revitalizaci celé řady významných městských tříd, jako je třeba Vinohradská.

Jak dlouho pracujete na IPR Praha?

Už to bude deset let. Nastoupil jsem ještě na Útvar rozvoje města hl. m. Prahy, který se později transformoval na IPR Praha. Takže jsem v podstatě pamětník. Kancelář veřejného prostoru vznikla v roce 2012 pod vedením Pavly Melkové. Vše začalo Manuálem tvorby veřejných prostranství, ten se myslím velmi podařil. Před deseti lety se mluvilo víc o samotné architektuře, tedy o budovách. Dnes se pozornost přesunula na veřejný prostor, krajinu a kvalitu života ve městě. Na mé práci mě ale stejně nejvíce baví její různorodost. IPR Praha má v tomto naprosto exkluzivní roli. Propojuje různá témata, projekty i subjekty napříč celým městem. Kombinuje přístupy, hledá mezioborová řešení. Právě to mísení a propojování mám nejraději.