David Böhm a Jiří Franta
Kresba jako sportovní výkon, improvizace i nekonečný dialog dvou autorů. David Böhm a Jiří Franta od roku 2006 společně posouvají hranice toho, co všechno může být kresba. Pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby i knižní ilustrace. Jejich práce připomínají deník, komiks, graffiti, fyzikální experiment nebo improvizovanou choreografii. Fascinuje je proces tvorby samotný: pravidla i jejich porušování, náhoda, časosběrnost, humor i trapnost.

Epos 257
Město je pro Epose 257 nejen kulisou, ale přímo materiálem. Jeden z nejvýraznějších českých urban artistů dlouhodobě pracuje s veřejným prostorem, jeho symboly, pravidly i skrytými konflikty. Začínal jako writer a první tagy vytvářel už ve třinácti letech. K jeho počátkům odkazuje i číslo v pseudonymu – paragraf 257 totiž dříve označoval poškozování cizí věci, se kterým graffiti scéna často přicházela do kontaktu. Intervence Epose 257 často reagují na citlivá společenská témata, mocenské struktury nebo způsoby využívání města. Typická je pro něj invazivnost, důsledná práce s kontextem a schopnost proměnit běžnou městskou situaci v silný vizuální i společenský komentář.

Jan Fabián
Město jako životní styl, prostor i každodenní rutina. Jan Fabián ve své tvorbě propojuje architekturu a vizuální umění a dlouhodobě sleduje, jak urbánní prostředí formuje naše chování i vztah k okolí. Zajímá ho hustota města, suburbanizace, doprava nebo nakupování a jejich dopady na lidské prostředí. Témata své tvorby zpracovává z pozice nezúčastněného pozorovatele a místo jednoznačných odpovědí nabízí spíš citlivé mapování vztahů mezi prostorem, lidmi a způsobem, jakým město obýváme. Jeho realizace často vznikají přímo pro konkrétní místa a reagují na jejich charakter i atmosféru.

Krištof Kintera
Ze starých kabelů, plastů nebo vyhozených spotřebičů dokáže vytvořit monumentální instalace, které baví i zneklidňují zároveň. Krištof Kintera patří k nejrespektovanějším českým současným umělcům. Aktuálně spolupracuje také na umělecké podobě Dvoreckého mostu v Praze, kde vzniká unikátní světelná instalace složená z lamp sesbíraných z různých měst po celém světě od Paříže přes Vatikán po Jakartu. Jeho tvorba je hravou a ironickou kritikou konzumní, globalizované a přetechnizované společnosti, ve které je zároveň přítomné tíživé vědomí možného kolapsu. Z vyhozených předmětů vytváří ironickou zprávu o současném světě a vlastním pohledu na něj. Poklady ze skládek a odpadů svou fantazií vrací přes galerie a umělecké sbírky po celém světě zpět do života.

Benedikt Markel
Když se řekne CAMP, velká část jeho prostorového charakteru je spojená právě s Benediktem Markelem. Architekt a fotograf architektury stál u zrodu podoby Centra architektury a městského plánování a dlouhodobě se podílí na jeho výstavách i dalším rozvoji. Ve studiu IXA se zároveň věnuje obnově areálu Emauzy a citlivé rekonstrukci Pragerových kostek, souboru významných modernistických budov, v nichž sídlí celý IPR Praha. Markelova práce spojuje respekt k původní architektuře s přesným současným uvažováním o prostoru, detailu a způsobu, jakým lidé budovy používají.

Maxmilián Aaron Mootz
Praha jako nekonečný plenér otevřený 24 hodin denně. Přesně tak přemýšlí o městě Maxmilián Aaron Mootz, autor guerillových intervencí, DIY objektů a expresivních maleb zasazených přímo do každodenního provozu ulic. Ve své tvorbě obrací pozornost k drobným situacím ve veřejném prostoru, které rekontextualizuje pomocí výrazné barevnosti, úsporného gesta a ironie. Mootz propojuje energii streetartu s konceptuálním uvažováním a veřejný prostor chápe jako živou laboratoř i galerii zároveň. Jeho práce působí spontánně, ale vždy přesně reagují na konkrétní místo a jeho atmosféru.

Tomáš Moravec
Nenápadné posuny v prostoru, světlo, vesmír, pohyb nebo drobný zásah do reality – právě v těchto situacích se odehrává tvorba Tomáše Moravce. Umělec pracující na pomezí instalace, performance a videa dlouhodobě zkoumá, jak vnímáme prostor kolem sebe a jakým způsobem jej ovlivňuje okolní kontext. Jeho projekty často fungují jako citlivé případové studie lidské pozornosti. Moravec navazuje na tradici institucionální kritiky, zároveň ale pracuje subtilně a bez okázalosti. Výsledkem jsou situace, které diváka nenápadně vytrhují z automatického vnímání každodennosti.

Tomáš Staněk
Periferie, beton, graffiti, rap i komiks – svět Tomáše Staňka je syrový, vrstevnatý a pevně zakořeněný v městské zkušenosti. Autor kultovních komiksů METRO nebo PRÁZDNINY se pohybuje mezi ilustrací, volnou kresbou, muralem a postgraffiti scénou. Ve své tvorbě zachycuje město jako živý organismus plný drobných příběhů, melancholie i absurdního humoru. Společně s autorskou dvojicí Obrass Akrobad vytváří výrazné muraly a dlouhodobě rozvíjí osobitý vizuální jazyk inspirovaný undergroundem, DIY estetikou i každodenností městských periferií.

Tomáš Svoboda
„Omlouváme se. Ale kdo?“ Zdánlivě běžná věta, která ale postrádá jasného mluvčího, otevírá v práci Tomáše Svobody otázku odpovědnosti, jazyka a toho, jak interpretujeme instituce i veřejná sdělení. Konceptuální umělec pracuje s textem, obrazem a zvukem ve vztahu k jazyku a myšlení. Zaměřuje se na komunikaci, veřejný prostor a způsoby vnímání reality. Využívá video, fotografii, instalaci i film, často v propojení s architekturou a scénografií. Jeho práce reagují na sociální i politické situace a skrze textové intervence odhalují skryté vrstvy smyslu.

Agáta Tichá
Přepsat vlastní žákovskou knížku na samé jedničky? Agáta Tichá dokáže proměnit drobné gesto v přesný komentář školství, autority i společenských očekávání. Vizuální umělkyně, aktuálně studentka ateliéru Grafika 1 na AVU, pracuje s instalací, grafikou i videoartem a ve své tvorbě často využívá podvratný humor, ironii a práci s existující situací. Zajímají ji hranice autorství, institucionální pravidla i způsoby, jak narušit zažité systémy. Založila také Soklgallery, pravděpodobně nejmenší trojúhelníkovou galerii ve střední Evropě, fungující spíš jako umělecký vzkaz než tradiční výstavní prostor.

Timo
„Neboj.“ Krátká věta na zdi, která vás rozesměje a o pár sekund později znejistí. Timo patří k nejvýraznějším osobnostem českého streetartu a už desítky let proměňuje veřejný prostor v ironickou kroniku společnosti. Na sloupech, zdech nebo odpadkových koších zanechává slovní hříčky, básně a komentáře reagující na politiku, konzumní kulturu i každodenní absurditu života. Přestože jeho práce zná téměř každý Brňan, autor sám zůstává anonymní. Právě anonymita mu umožňuje pohybovat se svobodně mezi uměním, aktivismem, humorem a nenápadnou sociální kritikou.

Lenka Tyrpeklová
Umění jako nástroj dialogu tam, kde komunikace často selhává. Lenka Tyrpeklová dlouhodobě pracuje přímo ve věznicích a prostřednictvím uměleckých projektů otevírá témata trestu, viny, resocializace i institucionální moci. Ve své praxi propojuje výzkum, aktivismus a přímou práci s lidmi ve výkonu trestu. Nezůstává ale jen u dokumentace systému – vytváří situace, které umožňují sdílení zkušeností a vznik prostoru pro sebereflexi. Její výstavy přenášejí zkušenosti z uzavřeného prostředí do veřejné debaty a kladou otázku, co může umění skutečně změnit.

Erika Velická
Racionalita, magičnost a dětská imaginace se v tvorbě Eriky Velické prolínají do podivně živých světů. Sochařka a vizuální umělkyně vytváří figurativní objekty i rozsáhlé prostorové instalace, v nichž se člověk často objevuje po boku zvířat, zejména psů – opakujícího se motivu její práce. Zajímá ji krása, fyzická zkušenost prostoru i vztah člověka k okolnímu světu. Její díla byla představena například na Šanghajském bienále nebo festivalu M3 Umění v prostoru. Od roku 2024 zároveň vede ateliér Socha 1 na AVU.

Vladimir 518
Od graffiti přes rap až k rozsáhlým publikacím o architektuře – Vladimir 518 dlouhodobě patří k nejvýraznějším osobnostem české městské kultury. Multimediální umělec, hudebník a zakladatel labelu Bigg Boss propojuje vizuální umění, hudbu, scénografii i urbanismus do rozsáhlých kulturních projektů. Stojí například za oceňovanými knihami Kmeny nebo Architektura 58–89, které výrazně proměnily veřejnou debatu o české architektuře i subkulturách. Vedle galerijní tvorby se věnuje také performativním intervencím ve veřejném prostoru a audiovizuálním projektům skupiny SPAM.