Jiří Jaroš
Rozporuplný Prager. Tři prosklené pavilony u Emauz vzbuzují emoce už téměř 50 let, jaká je jejich historie?

Brutální? Sobecké? Agresivní? Ale co vzdušné, skromné a ohleduplné? Na kostky Karla Pragera se můžete dívat mnoha způsoby, neexistuje jen jeden správný. Černé skleněné budovy se vznášejí nedaleko Emauz, aniž by se vzdálily svému původnímu účelu. Prozkoumejte s námi unikátní dílo Karla Pragera, které vytvořil paralelně s dostavbou Federálního shromáždění — Pavilony Sdružení projektových ateliérů. Pokud navíc čtete náš blog, znáte příběh jejich vstupní brány.

Tři na první pohled zvláštní budovy v parku Emauzského opatství. Ze čtyř stran přístupný areál dlouhá léta působil spíše jako pevnost. Po odstranění mříží v roce 2019 však zase láká k návštěvě tak, jak to měl v plánu už jeho tvůrce. Karel Prager navrhl a realizoval trojici pavilonů jako sídlo budoucího Sdružení projektových ateliérů. Kombinace jeho vášně pro novátorská řešení, tehdejší tvůrčí vlivy a potřeby ateliérové práce vytvořily jedinečnou kombinaci, která je nyní nesmazatelnou součástí československé architektury 70. let.

Autor: Anna Marhoulová | CAMP

Areál Sdružení projektových ateliérů se skládá ze tří pavilonů a přízemní budovy, ve které kromě kanceláří najdeme výstavní sál pro původně zamýšlené Baucentrum, dnes prostor Centra architektury a městkého plánování. Z atria této budovy má návštěvník výhled na tři kostky, které se nad ním vznášejí. Toho je docíleno díky tomu, že půdorys horních dvou pater je vždy o 6 metrů širší do všech čtyřech stran. Prager jednoduše postavil větší kostku na menší. Výsledek je však efektní i efektivní. Budov totiž zajišťuje dostatek prostoru, světla i výhledu v ateliérech, zatímco mezi budovy vzniká zmíněné atrium, terasy a park.

Pohled z atria na pavilon A.
Zdroj: IPR Praha | foto: BoysPlayNice

Pavilon A z pohledu od zdi kostela Panny Marie.
Zdroj: IPR Praha | foto: BoysPlayNice

Pokud vám pavilony připomínají školku, kterou váš dědeček postavil v akci Z, nejste daleko od pravdy. Skleněné fasády, které se v dobách socialismu poněkud nezdravě rozmohly, vycházejí z původních boletických panelů, které Prager nechal vyrábět v Boleticích. Jejich výrobu si zde doslova vydupal, protože tehdejší Československo podobný druh závěsné fasády nevyrábělo. Je to tedy jisté unikum, které Prager poprvé úspěšně použil v Ústavu makromolekulární chemie Československé Akademie věd na Petřinách a také při návrhu dostavby Federálního shromáždění. Jedná se o jeden z patentů ateliéru GAMA, které Prager v návrzích využíval. Vedle panelového systému to byly parapety, skříňové příčky a podhledy. Všechny tyto prvky bychom v roce 1973 v pavilonech našli.

Fotografie z roku 1975 pro publikaci Projektového ústavu Výstavby hl. m. Prahy.
Zdroj: Archiv IPR Praha | 1975

Vnitřní prostory byly uzpůsobeny tehdejší ateliérové prací, kdy architekti, projektanti či kreslíři pracovali u velkých stolů a rýsovacích prken. Půdorys a konstrukce budovy umožňovaly, aby vždy jednu nebo dvě stěny tvořila okna. Zmiňované skříňové příčky umožňovaly flexibilitu prostorů, které bylo možné pro různé projekty a velikosti týmů zvětšovat nebo zmenšovat bez větších stavebních zásahů. 

„Emauzy, celé to místo je esencí Prahy, přesně tak jak jí milujeme. Klášter, gotika, F. M. Černý a beton, výhled na město, baroko a Dientzenhofer, středověký půdorys Karlova náměstí, a v tom všem Karel Prager, který pro nás stvořil scénický prostor zasněného 20. století.”

Vladimír 518, hudebník, popularizátor architektury, člen Gremiální rady IPR Praha

Zajímavostí budovy je i její hnědý kabřincový obklad, který najdeme prakticky po celém obvodu stavby. A nejen v exteriréru. Pokud se projdete kolem pavilonů, zjistíte, že v místech vrátnic vstupuje proskleným vchodem dovnitř a pokračuje po schodišti vzhůru až do nejvyššího patra. Jeden jediný materiál vás tak provází po celou dobu návštěvy. I když je to nepatrný detail, funguje jako vodítko pro návštěvníka, který nemá pocit, že by vstupoval někam, kde nemá co dělat. Zaměstnanec zase získává pocit celistvosti areálu, i když prochází mezi pavilony.

Fotografie z roku 1975 pro publikaci Projektového ústavu Výstavby hl. m. Prahy.
Zdroj: Archiv IPR Praha | 1975

Tady je Na Slovanech

Pragerův komplex tří pavilonů byl dokončen v roce 1973. Prager však na projektu pracoval od roku 1967, když už věděl, že právě zde najde svůj domov Sdružení projektových ateliérů. Místo, kde budou architektonické kanceláře a další odborníci tvořit i soutěžit pod jednou střechou.

„Soubor budov určených původně pro Sdružení projektových ateliérů sice nikdy nebyl dokončen, ale i ve své současné podobě udivuje svou velkorysostí – a zároveň komorností. Díky promyšlené konstrukci jakoby levituje nad trávníky a keři, které nechává procházet až k areálu Emauzského kláštera. Jeho zavěšené fasády odrážejí oblohu a zároveň ukazují technickou promyšlenost stavby.”

Radomíra Sedláková, zakladatelka a kurátorka sbírky architektury NGP a odbornice na dílo Karla Pragera

Toto místo však vrhla Pragerovy do náruče tragická událost, a sice spojenecké nálety 14. února 1945. Tehdy byla zničena nejen loď kostela Panny Marie, ale také vzplanuly budovy pivovaru Na Slovanech, k němu patřícího kina a dalších objektů. Do dnešních dní se z pivovaru dochovala jen nejstarší část - sklepy, ve kterých je dnes možné vidět základy pavilonu B, které naposledy sloužily jako sklad zeleniny a nyní na své další využití čekají.

Pivovar Na Slovanech.
Zdroj: Archiv IPR Praha

Jen tři kostky? A není to málo?

Pragerova vize však nekončila u tří kostek. Původní plány zahrnují čtyři pavilony a pátou nárožní budovu na rohu ulic Na Moráni a Vyšehradská. Čtvrtým pavilonem by Prager vstoupil do míst dnešní ulice Pod Slovany. Zde by ve svahu vznikly terasy pro pěší. schodiště a podzemní garáže. Čtvrtý pavilon mluví stejným jazykem, ale opět se poněkud odlišuje. Směrem k dnešnímu sídlu Ministerstvu zdravotnictví má na plánech prosklenou fasádu i v podstavci. Kostka je o několik metrů níže po svahu a je tak z pohledu od řeky nižší než ostatní pavilony. V místech, kde měla druhá etapa pokračovat, dnes najdeme vchod do servisních chodeb a kotelny.

Výkresy z depozitáře Radomíry Sedlákové v NGP.
Zdroj: GAMA

Čtvrtý pavilon měl stejně jako nárožní budova, vzniknout po roce 1973. Tehdy byl však projekt ukončen a areál zůstal ve své stávající podobě.  Domyslet si čtvrtý pavilon pravděpodobně dokážeme, na co nám však představivost nestačí je podoba nárožní budovy. Pokud budete procházet výkresy a prohlížet modely ateliéru GAMA, najdete budovu v několika variantách. Přímo na rozměrných výkresech jsou nalepené ústřižky pauzovacícho papíru, na kterých se mění nepatrné detaily fasády, na jiných výkresech se objevuje zcela jiná architektura budovy.

Stylizace II. etapy.
Autor: Anna Marhoulová | CAMP

K výročí narození Karla Pragera jsme připravili pohled na nedokončenou etapu tak, jak si ji je možné představit z dostupných materiálů. Vznikl tak pohled areál, který je otevřený, veřejný a namísto bariéry vytváří nové cesty. Tuto Pragerovu myšlenku bereme za svou i v současné a budoucí péči o areál.

Následují už jen fotografie z publikace vydané v roce 1975. Na ní byla zajímavá jedna věc. Jméno autora, Karla Pragera, zde už nenajdete. Ale o tom až někdy příště.

související

Ahoj! V září 2022 jsme spustili základní verzi nového webu. Před spuštěním jsme provedli uživatelské testování, ale to pravé uživatelské testování je to, které probíhá právě teď.

Budeme rádi, když se dozvíme, jak se Ti web používá, jestli Tě napadá, jak ho vylepšit nebo Ti na něm něco chybí, případně pokud narazíš na nějakou chybu. Děkujeme!

Dej nám feedback →