Revitalizuje se Karlovo náměstí, změnami prochází i Václavské náměstí, kam se vrací nová stromořadí. Jak dnes Praha obecně přistupuje k městské zeleni?

V posledních letech je vidět posun. Město už nevnímá zeleň jen jako estetický doplněk, ale stále víc jako součást infrastruktury, která ovlivňuje klima, kvalitu života i fungování veřejného prostoru. Je dobře, že vznikají projekty, kde se stromy vracejí do míst, která byla dříve hlavně vydlážděná nebo podřízená dopravě. Zároveň ale platí, že samotná výsadba nestačí. Rozhoduje hlavně to, jestli strom dostane šanci dlouhodobě prosperovat.

Jaké největší rezervy vidíte v péči o stromy ve městě?

Často se soustředíme na to, co je vidět nad zemí – tedy kolik stromů vysadíme nebo jak park vypadá po rekonstrukci. Mnohem důležitější ale bývá to, co není vidět. Ve městě bývá problémem příliš malý prostor pro kořeny, nevhodně navržené povrchy, střety s inženýrskými sítěmi nebo nedostatečná následná péče po výsadbě. Strom pak sice stojí na místě, ale dlouhodobě nemá podmínky, které potřebuje k růstu. Pak buď odumírá, nebo prostě neroste.

Jak by měl podle vás vypadat park, který obstojí i za několik desetiletí?

Takový park by měl stát na třech základních principech. Prvním je kvalitní prostor pro kořeny, tedy půda, která stromům umožní růst, přijímat vodu a mít dostatek vzduchu. Druhým je chytré hospodaření s vodou. Do budoucna bude stále důležitější zadržovat dešťovou vodu přímo tam, kde spadne, a odvádět ji ze zpevněných ploch do zeleně místo toho, aby bez užitku odtékala kanalizací. Třetím klíčovým bodem je druhová pestrost. Města dnes často stojí jen na několika málo druzích stromů, což je z dlouhodobého hlediska riziko. Stačí změna podmínek nebo příchod choroby a velká část výsadeb může začít selhávat zároveň. Pestřejší skladba stromů proto znamená vyšší odolnost vůči klimatickým změnám, škůdcům i nemocem. Pokud se podaří tyto principy spojit, může městská zeleň fungovat stabilně i v dlouhém horizontu a zároveň výrazně zlepšovat prostředí, ve kterém žijeme.

Na Karlově náměstí začaly předstihové práce. Co se tam teď vlastně děje a proč při tom používáte takzvaný supersonický rýč?

Většina zásahů probíhá pod zemí, takže je kolemjdoucí skoro nevidí, pro budoucnost stromů jsou ale klíčové. Cílem je zlepšit podmínky pro stromy, tedy hlavně dostat ke kořenům víc vzduchu a vody. Dnes je problém v tom, že půda je zde dlouhodobě zhutněná intenzivním pohybem lidí a techniky. Voda po dešti rychle odtéká pryč a ke kořenům se jí dostane jen malá část. Nynější práce na Karlově náměstí mají tento stav začít systematicky měnit.

Supersonický rýč je technologie založená na velmi silném proudu stlačeného vzduchu, který doslova „vyfoukává“ půdu z prostoru kolem kořenů. Vzduch si přirozeně najde cestu mezi pevnějšími strukturami, takže odfoukne jemný materiál, ale kořeny zůstávají nepoškozené. Oproti klasickému kopání je to zásadní rozdíl.

Proč je vlastně zhutněná půda tak zásadní problém?

Zhutnění půdy je jeden z největších limitů růstu stromů ve městech, i když se o něm často nemluví. Když si představíte strom v přírodě, třeba v lese, pod korunou je vrstva kypré půdy plná listí, organických zbytků, žížal a dalšího půdního života. Půda je provzdušněná a živá. Ve městě se ale půda postupně zhutňuje pohybem lidí, technikou údržby, někdy i vlivem aut. Uvnitř zhutněné půdy chybí kyslík, rozpadne se její struktura a půda ztvrdne. Kořeny do ní často nedokážou prorůstat a voda se nemá kam vsakovat. Strom pak v podstatě nemá přístup k základním zdrojům.

Na Karlově náměstí se některé stromy i přesouvaly. Jak taková operace vypadá?

Přesazení vzrostlého stromu je poměrně akční a časově citlivý proces. Strom ve městě na přesazení není většinou připravovaný, jako je tomu v okrasných školkách, takže je potřeba postupovat rychle a přesně. I tady jsme využili supersonický rýč – k odhalení kořenů, aby bylo možné strom přesadit v takzvané prostokořenné formě, tedy bez zemního balu. Například jedna mahalebka, tedy druh třešně, stará zhruba deset až dvanáct let, se přesouvala asi o 50 metrů. Rostla v místě, kde se má rozšířit křižovatka, a proto bylo nutné ji přemístit. Celý přesun musí proběhnout velmi rychle, maximálně během jednoho dne. Kořeny nesmějí vyschnout, takže se po celou dobu intenzivně zalévá. I tak ale zůstává určité riziko.

Ekonomicky by bylo jednodušší vysadit nový strom, ale cílem je zachovat co nejvíc hodnotných jedinců. Proto se vybírají stromy, u kterých je velká šance, že přesazení zvládnou, a následně se jim věnuje intenzivní péče.

Čím jsou stromy na Karlově náměstí výjimečné?

Nejde jen o jednotlivé stromy, ale o celek. Karlovo náměstí má mimořádně silnou a historicky vrstvenou kompozici, takzvanou zelenou kostru parku, která se vyvíjela v čase a dodnes je čitelná. Najdeme tu výrazné solitéry, jako památný platan, který upoutá velikostí i tvarem. Zároveň jsou tu ale i starší vrstvy výsadby, které běžný návštěvník na první pohled nerozpozná. Patří sem například jerlíny z doby před úpravami Františka Thomayera, tedy stromy staré více než sto let. Ty dnes nepůsobí tak mohutně jako jiné dřeviny, mimo jiné proto, že byly v minulosti částečně zasypány, což zpomalilo jejich růst. Právě to je ale činí zajímavými, dlouhodobě totiž přežívají ve zhoršených podmínkách a jsou důkazem toho, jak odolné některé druhy mohou být.

Jak stromy ovlivňují mikroklima města?

Velmi výrazně. Stromy patří k nejúčinnějším nástrojům, jak zmírňovat přehřívání měst. Zastiňují povrchy, které by se jinak rozpálily, a zároveň aktivně ochlazují okolí odpařováním vody. Při přeměně vody na vodní páru spotřebovávají energii slunečního záření, která by se jinak odrážela ve formě tepelného záření. Ten efekt se neprojevuje jen přímo pod stromem, ale ovlivňuje i širší okolí a u větších parků se propisuje i do okolních ulic.

Jak se do toho promítá klimatická změna? Jaké stromy mají ve městě budoucnost a které naopak ne?

Klimatická změna dnes zásadně proměňuje to, jak o výsadbách ve městech přemýšlíme. Podmínky, které tu byly před třiceti nebo padesáti lety, už jednoduše neplatí – je větší sucho, vyšší teploty a extrémy počasí jsou častější. Ukazuje se proto, že některé tradičně používané druhy v městském prostředí postupně selhávají, i když jim zlepšíte půdní podmínky. Typickým příkladem je javor klen, který dnes v ulicích i parcích často odumírá. Naopak se potvrzuje, že některé dřeviny jsou vůči těmto stresům výrazně odolnější. Patří sem například platany, duby, jilmy nebo jerlíny. Městská zeleň se vždy plánuje na dlouhou dobu dopředu. Strom, který vysadíme dnes, bude podobu ulic a náměstí ovlivňovat ještě za několik generací. O to důležitější je rozhodovat se s výhledem, nejen podle potřeb současnosti.