Květinová louka

Květiny, louka, klid a hezký altán. Hřbitovy nejsou jen místem pro mrtvé. Slouží i pozůstalým a návštěvníkům. Nové unikátní pohřebiště v pražských Ďáblicích je minimalistické a přírodní. Hrobovým místům jsou vyhrazeny luční pásy, které oddělují kosené uličky. Jednotlivé hroby nejsou nijak viditelně ohraničeny. Zemřelé připomínají jen dřevěné destičky se jménem, základními údaji a drobnou vzpomínkou či citátem. Obřady se budou odehrávat v jednoduchém altánu umístěném v centrální části pohřebiště.

Jen ekologické rakve

Zesnulí se mohou na Lučním hřbitově ukládat do země pouze v ekologických rakvích, které se v půdě po čase zcela rozloží. Nejčastěji se jedná o schránky zhotovené z nemořeného a nelakovaného dřeva či proutí a bez plastových ozdobných prvků. Podobně přísné nároky se kladou také na použité textilie. Výstelka rakve i oblečení zemřelého musejí být vyrobeny z čistě přírodních a biologicky rozložitelných tkanin. Uložení těla bez pevné schránky, zavinutého pouze v plátně, jak je to běžné na mnoha přírodních hřbitovech v zahraničí, zde ale zatím možné nebude. Nedovoluje to totiž platná česká legislativa.

„Pražské městské pohřebnictví se v posledních letech snaží citlivě naslouchat pozůstalým a vycházet vstříc jejich potřebám. Postupně rozšiřujeme nabídku svých služeb, měníme zažité stereotypy a tradiční pohřebnictví kombinujeme s moderními evropskými trendy – kromě přírodního pohřebnictví podporujeme i různé alternativní formy posledního rozloučení. Například loni v listopadu jsme ve Strašnicích otevřeli pohřební Ateliér, který pozůstalým umožňuje, aby se s blízkým člověkem rozloučili beze spěchu a podle vlastních představ,“ říká ředitel Hřbitovů a pohřebních služeb hl. m. Prahy Martin Červený.

Návrat ke kořenům

Ekologické pohřbívání tu ale odstartovalo už dříve. V roce 2015 zde vznikl Les vzpomínek, kde se popel zemřelých ukládá ke kořenům vzrostlých stromů. Jedná se o vůbec první český přírodní hřbitov. Ani tady nenajdete žádné náhrobky, místo nich tu rostou javory, lípy nebo třeba ptačí třešně, které zdobí jen drobné dřevěné cedulky se jmény zesnulých. Jejich popel musí být navíc uložen v urnách z plně rozložitelného materiálu nebo do dřevěné obřadní mísy. Do lesa je také možné přinášet pouze živé květiny, umělé jsou zakázány. Ústředním architektonickým prvkem celého prostoru je Skořápka – objekt z pískovce s mělkou prohlubní pro vodu, u které se pozůstalí mohou setkávat při obřadech posledního rozloučení nebo o Dušičkách a pokládat na vodní hladinu svíčky. Les vzpomínek je společným projektem organizace Hřbitovy a pohřební služby Praha a neziskové organizace Ke kořenům, která se dlouhodobě věnuje přírodnímu pohřebnictví.

H jako hřbitovy

Pražské hřbitovy nedávno získaly také novou vizuální identitu. Jejím autorem je grafické studio Lemon design, které uspělo ve výběrovém řízení spolupořádaném Unií grafického designu. Hlavním důvodem pro pořádání výběrového řízení bylo sloučení dvou organizací, Správy hřbitovů a Pohřebního ústavu hl. m. Prahy, pod nový název Hřbitovy a pohřební služby Praha. Novou grafiku s výrazným titulním písmenem H můžete vidět na motolském hřbitově, na sjednávací kanceláří ve Strašnicích, informačních tiskovinách nebo nových polepech pohřebních vozů.

„Principy alternativního pohřebnictví chceme nyní přenášet i do konvenčních sjednávacích kanceláří, obřadních síní a na hřbitovy. Chtěli bychom eliminovat paternalistické tendence českého pohřebnictví a nechat pozůstalým čas, bezpečný prostor, a hlavně svobodu zařídit celý obřad s láskou a zcela podle vlastních představ. To by neměla být alternativa, ale standard. V nejbližší době plánujeme například velkorysejší obdobu Lesa vzpomínek v rozlehlém lese za motolským krematoriem nebo ukládání zemřelých v intenzivně udržované zahradě na hřbitově v Košířích,“ dodává Martin Červený.

Kubistický hřbitov uprostřed sídliště

Ďáblický hřbitov je po Olšanských hřbitovech druhý největší v Praze. Najdete zde 81 hrobek, 3 203 hrobů, 4 817 urnových hrobů, 696 kolumbárií a Louku rozptylu. Hřbitov vznikl v letech 1912–1914 podle návrhu Vlastislava Hofmana, který je mimo jiné autorem Štefánikova nebo Jiráskova mostu přes Vltavu. Unikátní je především jeho kubistická obvodová zeď. Uprostřed najdete čestné pohřebiště popravených a umučených obětí komunismu, které bylo zřízené v devadesátých letech 20. století. Mimo jiné je zde pohřbena matka bratrů Mašínů nebo padlí účastníci protinacistického odboje, jako jsou Jan Kubiš či Jozef Gabčík.